Křest CD "Není to špatný" - Loučná nad Desnou - 18.7.2020
Fotogalerie
Anna Lukášová & Litera
Všehoschopné uskupení z malebné podhorské vísky Loučná nad Desnou, které rádo přelézá ploty okolních žánrů, aby si tam natrhalo švestek (a hrušek a jablek), a z nich pak upeklo zcela unikátní bublaninu. Tak ať Vám přijde k chuti!
Anička
Na počátku byla Anička sama. Bosa a svépomocí si proklestila cestu nejtrnitějšími kilometry ostravských uliček, hrajíc na vše, co jí zrovna přišlo pod ruku. Tedy až do chvíle, než se jí zželelo hrstky podobných solitérů z řad loučenských muzikantů. I pravila před Slavnostmi města Šumperka 2017: Budiž Litera! A byla Litera. To se jí však stalo osudným - od té chvíle se nás marně pokouší odehnat.
Jirka
Když seznal, že se hranice hudby samy neposunou, zhodnotil dlouhým pohledem, kudy teče mainstream, a namířil si to opačným směrem. Na své strastiplné cestě nepřestává nacházet znepokojivé akordy, zapomenutá metra a strukturní labyrinty, jakož i všeliké kvazizvuky na prahu kakofonie. Jimi následně týrá své spoluhráče ve vysoko položené zkušebně, odkud jej však dosud nikdo nedefenestroval.
Peťa
Papírově sic nejstarší člen Litery, zato s fyzičkou pětadvacátníka – ta je na perkusivním postu zvláště potřeba. Peťa však dovede energicky tlouci nejen do blan a cajonu, nýbrž i do všeho, co má klávesy, struny nebo před ním neuteče na seminářích RBSD. Jeho logistický um je dnes již pověstný; co Chuck Norris pracně rve na přívěs 5 × 2 × 2 metry, Peťa hravě vměstná do kufru libovolného osobního automobilu a provokativně dodá: „Ještě máme místo. Nepotřebujete něco odvést?“
Kuba
Chvění okenních tabulek. Sověti? Imigranti?? Nikoli, Kuba podlaďuje basu. Tu nosívá proklatě nízko, jako šerif svou karabinu – jeho revírem je silnice 2. třídy, a především pak stage, již během koncertu křižuje na svém pravidelném inspekčním kolečku. Při tom nepřestává mocně slapovat, sledovat dění v publiku a zeširoka se usmívat, až se fanynkám podlamují kolena. Málokdo ví, že přitom stíhá celou estrádu ještě zvučit.
Věrka
V Liteře začínala coby dvorní grafička. Stejně jako jsou však význačné její výtvarné schopnosti, jsou nepřehlédnutelné i její kvality pěvecké, příznačné sametovým témbrem. S lehkostí, jakou vládne štětci, obratně dokresluje Aniččinu hlasovou linku, a to zejména ve vyšších polohách – při samotné hranici lidského sluchu, a ještě dál, kam snad jen ucho psí doslechne.